Jestli něco dnešní mladí lidé opravdu nemají rádi, tak je to jejich škatulkování. Přesně to jim ale většina článků a komentářů dělá. Dnešní blog nebude výjimkou. Účelem ale nebude kritizovat jejich preference ohledně hudby, nadmíry technologií v jejich životě, nebo pracovní návyky. Dnes bych chtěl mluvit o jejich schopnosti inovovat a měnit svět businessu a technologií. Jen pro pořádek mileniál je označení pro osobu narozenou zhruba mezi lety 1974-2004.
Expanze znalostí
Začnu poněkud zeširoka. Od vzniku prvních univerzit, nebo spíše ještě dříve, se stále zlepšuje schopnost zaznamenávat, uchovávat a třídit poznatky a s plynutím času i logicky jejich množství. Při svém založení si Univerzita Karlova vystačila s pouhými 4 fakultami které pokryly v podstatě celou tehdejší vzdělanost. Dnes jí tvoří více jak 30 fakult a pracovišť a rozhodně již není jedinou univerzitou u nás. Dnes již není možné stát se v rámci jednoho lidského života „univerzálním“ vzdělancem. Je dokonce velice složité stát se odborníkem na nějakou úzce definovanou oblast a vyžaduje si to důkladnou orientaci v práci předchůdců i současníků.
Kdo je tady inovátor?
Tento předpoklad dokládají i statistická data. Studie provedená v roce 2016 americkou nadací Information Technology & Innovation Foundation, která zkoumala demografické faktory u více než 900 jednotlivců, kteří významným způsobem ovlivnili sektory závislé na technologiích. Studie brala v úvahu ekonomické dopady inovací, jejich patenty a ocenění v oboru. Byla zaměřena na americkou společnost, která je v mnohém odlišná od té naší. Zjišťuje například zásadní rasové rozdíly a vysoký podíl imigrantů na inovacích. Závěry ohledně věku inovátorů, ale i například poměru žen a mužů jsou dle mého ale uplatnitelné i na naši společnost.
Ačkoliv by nás zprávy z médií o zázračných mladých vynálezcích mohly přesvědčit o opaku, medián věku inovátorů dle nastavených kritérií činil 47 let. Vysokou míru úspěšných inovací vykazovali lidé v období 46-55 let. Jen 5,8 % zkoumaných osob tvořily osoby do 30 let. Ukázalo se totiž, že patenty a inovace vycházejí jak u jednotlivců, tak u hlavních výzkumníků velkých firem z dlouholetého výzkumu a inovátoři s nimi přicházejí zejména ve druhé polovině své kariéry
Studie je dostupná zde: http://www2.itif.org/2016-demographics-of-innovation.pdf
Můžeme se také pozastavit nad skutečností, že i globálně tvoří muži drtivou většinu inovátorů. Významnou roli bude jistě hrát převládající tendence něžného pohlaví vybírat si spíše netechnické obory a další kulturní i ekonomické faktory. To by ale byla spíše otázka pro sociologa.
Slavné příběhy o zázračných mladých inovátorech, kteří opouštějí školu, aby změnili svět, jsou poutavé a má smysl jim věnovat pozornost. Většina inovací však takto nevzniká. Většinou jsou to výsledky celoživotního úsilí a mnoha zklamání, výzkumných a pracovních týmů tažených lídrem ve středním věku. Je to méně Hollywood a více nudné vysedávání na schůzkách, u počítačů a u vzorků. Mladí lidé jsou ale v něčem přeci jen napřed. Díky množství svých vrstevníků, kteří využívají technologie je pro ně jednoduší si nějakou sami osvojit. To ale bude až téma příštího blogu.
V naší konzultantské společnosti ACCelerator každopádně pomáháme nastartovat podnikání všech nadějných inovátorů. Neváhejte se na nás obrátit.