Tak jako v životě i v oblasti investic a akciových trhů existují různí lidé. Někdo rád investuje do bezpečných „tvrdých“ firem, které těží třeba ropu. Jiní na svou investici hledí spíše jako na možnost utvářet budoucnost a vybírají si ambiciózní firmy, u kterých si většina lidí jen ťuká na čelo. Jak vlastně funguje taková sázka na nejistou budoucnost a co se vlastně stane, když se růžové představy nenaplní?

Kyberbourák

Není to tak dávno, co jsem se v blogu nazvaném „Krize sebereflexe“ https://bullseye.cz/page/news/34 zamýšlel nad slepými uličkami a důležitostí jejich prošlapávání. Dnes bych se na ně chtěl zaměřit důkladněji. Přiměl mě k tomu mimo jiné nedávný „neúspěch“ Elona Muska během představování vozu CyberTruck. Při demonstraci nezničitelnosti vozu bylo rozbito sklo pomocí kovové koule, což všechny přítomné překvapilo. Internet, noviny, rádio i televize byly najednou plné senzačních zpráv o tomto nezdaru a akcie firmy se propadly. Nebudu soudit, zda se jednalo o záměrnou blamáž, nebo o skutečný propadák, ale díky rozbitému sklu o něm mluvili úplně všichni.  Tak či onak, futuristicky vyhlížející automobil si své zákazníky ochotně na něj čekající více než 18 měsíců našel. Svět se Muskovým neúspěchem pobavil, o autě si něco přečetl a pak si ho přes 200 000 lidí objednalo.

Zajíc v pytli… ve tmě

Riziko neúspěchu je všudypřítomnou veličinou, se kterou se musí počítat i v případě investic do firem. Nejčastější větou, kterou od (dobrého) investičního poradce uslyšíte je, „investujte jen tolik o kolik můžete přijít“. I přes ty nejlepší reference společnosti, totiž obchod děláte s lidmi, kteří ji tvoří a jim do hlavy nevidíte. Módou posledních let, na které setrvale roste i zmíněná Tesla, je investovat do potenciálu, bez ohledu na současný obrat firmy. Stejně jako jiné ekonomické modely i tento funguje, dokud je dostatečné množství lidí, kteří v něj věří. Jejich víru zjevně neotřese ani takový Fuck-up. Problém nastává v momentě, kdy vedení společnosti tento vztah s investory začne zneužívat. To se stalo například u společnosti WeWork. (např.:https://www.vanityfair.com/news/2019/11/inside-the-fall-of-wework) Ta by mohla sloužit za vzor mladistvého rostoucího businessu. Vytvářela po celém světě sdílené kancelářské prostory a netajila se ambicí změnit způsob, jakým lidé pracují. Rychlou expanzí a progresivním přístupem lákala investory, ale až příliš pozdě se ukázalo, jak nehospodárně s jejich prostředky nakládá. Vedení si vyplácelo nesmyslné odměny a investovalo do diskutabilních projektů. Největším problémem ale byla a stále je neexistence udržitelného business modelu společnosti. Sázka na růst potenciálu se zde zkrátka vymkla zdravému rozumu.

Poslechněte si mou ostudu

Rozdíl v obou uvedených případech je schopnost tyto nezdary zapracovat do obchodního modelu. Vzít nezdar jako výzvu ke korekci je a vždy bylo cestou k úspěchu, ne náhodou se módou posledních let staly takzvané Fuck-up eventy (např. https://www.fuckupnights.cz/), kde se podnikatelé a známé osobnosti svěřují se svými nezdary. Účastníci „rozeberou, co si z daného neúspěchu odnesli a co by dnes udělali jinak. Někdy nám totiž jeden neúspěch dá mnohem více než tisíc úspěchů.“ Hnutí má své kořeny v Mexiku. V Praze tato setkání probíhají od roku 2014. Myslím, že je osvěžující, když vám někdo pro změnu vypráví o tom, co zkazil. S trochou nadsázky je to, jako když si naši předci v savaně povídali o tom, jak na ně při lovu zaútočila šelma. Bylo to strašné, ale přežili to. My ostatní se můžeme poučit a pokusit se riziku vyhnout.

Máte záměr, který je konzervativní, nebo naopak cílí na potenciál? Hledáte někoho, kdo k vám bude upřímný a zajistí vhodné financování pro vaše projekty?

Neváhejte se na nás obrátit nebo nám zavolejte: +420 731 106 576